Hlína připomíná živou bytost, a můžete k ní proto přistupovat jako k člověku. Nechejte děti, ať se s ní nejprve pomalu seznámí konečky prstů a zjistí, co je vlastně zač. A pak je povzbuďte k tomu, aby si vzali hlínu do dlaní a poznávali ji více do hloubky prostřednictvím hry, zážitku a experimentu.
Hlíny se můžete dotýkat a na oplátku jí být dotýkáni. Prostřednictvím svých rukou jí můžete dávat tvar – mačkat, tlačit, válet… Pro děti je fascinující zanechávat v hlíně stopy i nechat si od ní namasírovat dlaně.
Hlína má mnoho podob – je teplá, studená, měkká, tvrdá, špinavá, blátivá, život dávající, poddajná, tvárná, pulsující, něžná, ženská, nestálá, proměnlivá, hladivá a něžná. Pojďte společně prozoumat, jak bude promlouvat k vám a vašim dětem.
V knize vám vysvětlím, proč vnímám keramickou hlínu jako něco víc než jen hmotu, která „zkamení“ při výpalu. Ukážu vám, že je hlína živoucí materiál, který můžete s dětmi zkoumat a tvořivě používat i netradičními způsoby.
Povzbudím vás k tomu, abyste podle principů artefiletiky experimentovali s hlínou všemi smysly. Kromě detailních tvořivých postupů v knize najdete i motivační aktivity, pohybové hry a podněty k závěrečné reflexi po ukončení tvoření.
Knihu jsem psala nejen pro rodiče, ale i pro pedagogy MŠ a 1. stupně ZŠ, lektory v mateřských centrech či zájmových kroužcích a vyučující v základních uměleckých školách, kteří vedou výtvarnou přípravku.
"Moje děti jen tak u něčeho nevydrží v klidu, takže mě fascinovalo, jak dlouho se dokážou na práci s hlínou soustředit. I mě samotnou překvapilo, jak příjemné i uklidňující je dotýkat se hlíny a kolik možností ke tvoření hlína nabízí. Týden s hlínou mi otevřel úplně nový svět a i po jeho skončení tvoříme s dětmi s hlínou téměř každý den."
"My jsme si Týden s hlínou užili při hodinách výtvarné výchovy, pracovní výchovy, dramatické výchovy a ve školní družině. Hlína byla kouzlem, pokusem, hrou. Velkou radost nám dělalo mačkání, trhání, plácání, matlání po rukou a malování prstem. Děti bavilo vše, každý si z těch 30 dětí našel svou radost s hlínou."
"Pro mne bylo nejpřínosnější to zjištění, že nemusí jít jen o vytvoření nějakého výrobku, ale především o proces tvorby, tedy spíš o zážitek z doteku. Pro mne samotnou je to velká relaxace moci se hlíny dotýkat. I děti to moc bavilo a užily si “patláníčko” a špinavé ruce."
“Moje děti jen tak u něčeho nevydrží v klidu, takže mě fascinovalo, jak dlouho se dokážou na práci s hlínou soustředit. I mě samotnou překvapilo, jak příjemné i uklidňující je dotýkat se hlíny a kolik možností ke tvoření hlína nabízí. Týden s hlínou mi otevřel úplně nový svět a i po jeho skončení tvoříme s dětmi s hlínou téměř každý den.”
“My jsme si Týden s hlínou užili při hodinách výtvarné výchovy, pracovní výchovy, dramatické výchovy a ve školní družině. Hlína byla kouzlem, pokusem, hrou. Velkou radost nám dělalo mačkání, trhání, plácání, matlání po rukou a malování prstem. Děti bavilo vše, každý si z těch 30 dětí našel svou radost s hlínou.”
“Se synem jsme zvládli téměř všechny aktivity. Přes prvotní ohmatání hlíny, synovu sebekontrolu, aby se hlínou neumazal, dokud nezjistil, že umazání se od hlavy k patě nejen sebe, ale i mě, je vlastně velká legrace, že se nic jiného nestane, než že hlína zaschne a během chvilky se zase smyje. Že z hlíny může modelovat (své počáteční písmeno, mističku, ve které má teď sladkosti, postavičky) a že modelování z hlíny není totéž jako z plastelíny, nebo že hlínou může malovat. Malba hlínou byl jeden z nejlepších projektů a pro mě největším wow efektem. Zůstal nám po ní krásný domeček, který jsme zarámovali, a mě lněná taška k přenášení knih z knihovny. Pokud bych si měla něco přát, tak snad jenom vypalovací pec, ale tu logicky nemůže Radka distribuovat Pro zážitek práce s hlínou ale udělala maximum!”