Co nám přináší tvoření v ONLINE ATELIÉRU – rozhovor se Silvií Dolákovou

V tomto rozhovoru vás společně se Silvií vtáhneme do virtuálního světa ateliéru Tvoříme společně po celý rok. Silvie Doláková je spolu se svými dcerami nadšenou účastnicí celoročního programu a mě zajímalo, jak se ke tvoření se mnou dostaly a jak si online ateliér společně užívají. Všechny použité fotografie ilustrují jejich společné tvoření a já moc děkuji za jejich poskytnutí. Protože právě díky nim, můžete i vy nahlédnout jejich světa tvoření.

Silvie, můžete se krátce představit a říct čtenářům, s jak velkými dcerami tvoříte?

Profesně jsem ředitelkou kvality, ale momentálně jsem na 100 % maminka na rodičovské dovolené. S manželem a dvěmi holčičkami, starší čtyřroční Zuzankou a mladší 11měsíční Verunkou žijeme v Blovicích, v malém městečku na Plzni-jihu. 

Máme rádi přírodu a dobré jídlo, ve volném čase se snažíme trávit volný čas spolu – tvoříme, hrajeme hry, zpíváme, tančíme, vaříme, kutíme na zahradě, chodíme na procházky nebo jezdíme na výlety, i když v posledním roce bylo díky covidu vše jiné.

Tvořila jste vždy ráda?

Já jsem měla tvoření velmi ráda už jako malá holka, díky rodičům, kteří se nám se sestrou velmi věnovali – ale tvořila jsem jen sama pro radost nebo vyráběla drobné dárky. Jsem tedy laik, tvořím pocitově, bez znalostí techniky.

A co vaše dcera?

Dcera Zuzka byla od malinka nespavec a přitom měla spoustu energie. Hledala jsem tak, jak ji zabavit a zároveň unavit, tak jsem jí asi přitáhla ke tvoření. Od 10 měsíců jsme začaly kreslit. Nejprve jsem se Zuzkou na klíně kreslila já a vyprávěla, co kreslím a ona mi do toho čárala první čáry. Záhy na to jsme vytáhly prstové barvy, otiskávaly jsme tlapičky…  To už byl jen krok k nanášení barvy houbičkami a štětci. 

Cca v 15 měsících zkoušela trhat a lepit papír a společně jsme namotávaly vlnu na karton, postupně jsme poznávaly různé druhy barev… Zkoušely jsme se i dotknout šití. V roce a půl měla v ruce prvně plastovou jehlu, kterou jsme protahovaly vlnu dírami od děrovačky. Cca ve 2 letech šila prvně s tupou kovovou jehlou na dřevěném polotovaru (dřevěné vyplétání). 

Asi ve 3 letech prvně zkoušela šít hračky z filcových polotovarů a ve 3 a čtvrt letech prvně zkoušela přišívat maxiknoflíky na papírovou děrovanou podložku. Asi v 3 a třičtvrtě roku přišívala prvně malé knoflíčky ostrou jehlou na filcové srdíčko. Zkoušely jsme leccos, co mě napadlo, inspiraci jsem hledala i na internetu. 

Proč jste se rozhodla vstoupit do ateliéru?

Jednou při hledání nápadů jsem náhodou narazila na odkaz na Srdíčkovou výzvu a přihlásila jsem nás. Celý týden jsme tvořily – každý den jiný originální tip na tvoření, každý den jiný materiál, jiná technika – moc nás to bavilo a když jsem pak dostala nabídku na účast v Online Ateliéru, neváhala jsem ani chvilinku a odeslala jsem přihlášku.

Co nového vám ONLINE ATELIÉR přinesl do vašeho rodinného života?

Máme nového člena domácnosti: ‚‚tetu Radku”, s ní se probouzíme i usínáme. Dcerka každý den ráno přemýšlí, co nám teta Radka pošle za nápad, co budeme tvořit až přijde ze školky. A večer zase vypráví, jak si tvoření od tety Radky užila.

Ale vážně. Online Ateliér nám přinesl krásný čas, strávený smysluplně spolu. Často zatáhneme do společného tvoření i tatínka, občas se přidá i malá Verunka.

Jaké tvoření jste si nejvíce užily? Co říkáte na výzvy?

Za 4 měsíce jsme prošly v Online Ateliéru už řadu výzev, téměř všechny výzvy jsme již zcela splnily, zbývá nám pár témat, ke kterým se jistě ještě vrátíme.

Například Týden s hlínou byl úžasný, užíval si ho s námi i tatínek a prsty do hlíny zabořila dokonce i Verunka. Zuzka nadšeně házela hlínou o zem, cvrnkala kuličky, ale co jí úplně dostalo byla výroba šlikru, malování s ním a dobarvování suchým pastelem, k tomu jsme se opakovaně vracely. 

V jarní výzvě zabodovala Vesna – mokré tvoření za pomoci tuše a krepáku, jarní průhledy do oken, ptačí hnízdečka s ptáčky a pečení perníčků s lentilkami. V čarodějném týdnu Zuzka zase nadšeně míchala čarodějný lektvar, kterým pak malovala čarodějný hrad, vyráběla čarodějné čelenky a hůlky a pekla strašidelné čarodějné drápy. 

V recytvořivé výzvě bodovaly ponožkové příšerky, misky ze starého papíru a malování na dlouhý karton. 

A jednorožčí týden byl úžasný, ten si prý dáme celý ještě jednou. Při něj jsem byla vyburcována a dokonce jsem ručně ušila plyšového jednorožce podle dcerky návrhu, se kterým nyní dcerka každý den spinká. A až zapálíme v letních večerech svíčky ve stínidlech z vlčích máků, budeme vzpomínat i na tuto krásnou výzvu. 

Jak si v běžném režimu dokážete najít čas na tvoření? 

Už od malička patří tvoření k našim každodenním činnostem, je to už takový rituál, který dcerka vyžaduje. Než se narodila druhá dcerka a starší začala chodit do školky, bylo to snažší, mohly jsme tvořit se Zuzkou kdykoliv. Nyní tvoříme až odpoledne, popř. k večeru, když se vrátí tatínek z práce a zabaví mladší dcerku. Ale zase je to nyní snazší v tom, že ve 4 letech je již Zuzka samostatnější a nepotřebuje trvalou asistenci, může tak tvořit sama, já si mohu hrát s mladší dcerkou nebo třeba vařit a jen občas vypomůžu, když je potřeba.

Silvie – jak hodnotíte čtyři společně strávené měsíce?

Když se ohlídnu, jsem ráda, že jsem nás do Online Ateliéru přihlásila. Vyzkoušely jsme si mnoho nového, co můžeme využívat při dalším tvoření. 

Velmi přínosné vidím sdílení ve facebookové skupině, předáváme si s maminkami zkušenosti, podporujeme se… Je velmi inspirativní sledovat, jak zadání ke tvoření pojme každý úplně jinak a vznikají tak originální dílka. 

Na závěr bych Vám chtěla, Radko, poděkovat nejen za tipy na prožitkové tvoření, ale i za motivaci a za to, že do Online Ateliéru dáváte spoustu energie a hlavně srdce.

Nadchly vás fotky výtvarných projektů a Silviino sdílení?

Můžete tvořit společně se mnou a užívat si čas se svými dětmi v Online ateliéru.