Jak si vytvořit domácí omalovánky
Rodiče se často domnívají, že dítě se učí kreslit tak, že oni samotní mu to budou ukazovat. Budou kreslit obrázky zvířat, dopravních prostředků a děti se to podle toho naučí. Mám pro vás tip, jak s dítětem kreslit a této pasti na předkreslování se vyhnout.
Jak je podporovat při kreslení, ale přitom nepředbíhat jejich vývoj?
K tomu to článku mě inspirovala diskuse v jedné facebookové skupině, jak děti naučit kreslit. Na počátku je důležité si uvědomit, že každé dítě má svůj osobitý výtvarný projev, který má své vývojové zákonitosti.
Jednotlivými stádii dětské kresby by si mělo dítě projít a vnímat naši podporu. Znamená to, že když je vývojově ve dvou až třech letech ve fázi čmáranic, tak vyjadřujeme nadšení z čmáranic a doptáváme se, co znamenají. Nesnažíme se dítě tohoto věku (ani starší) naučit kreslit “lépe”. Jednak tím dostáváme sami sebe do pasti, protože narážíme na vlastní limity v kreslení a za druhé tím dítěti umenšujeme hodnotu jeho vlastního vyjádření.
Jednou z cest je v rámci společného kreslení tvořit si vzájemně omalovánky. Každý kreslí svůj obraz – černé kontury a linie. Po dokončení si je vyměníme a vykreslujeme dle fantazie.
Co potřebujeme pro tvoření ?
- Bílé papíry (A3, A4) – Pokud víme, že budeme pokračovat při vymalovávání “mokrou technikou”, je fajn zvolit tvrdý papír . Občas se vyplatí změnit formát a vyměnit ho třeba za čtvercový, nebo začít s předkresleným kruhem jako základem pro mandalu
- Černé fixy různé síly, ideálně lihovky – Pro obměnu můžeme použít černou tuš a kreslit vatovými tyčinkami
- Pastelky, suché pastely, vodové barvy, anilínové barvy
- Čas a prostor – Když opustíme myšlenku, že nám utíkají jiné činnosti a práce stojí, ponoříme se tvorby a možná za 15 minut budeme osvěženi a plni nové energie.
Jakým způsobem kreslíme?
- Omalovánky, které si vzájemně tvoříme, se nesnažíme měnit ani nedokreslujeme obrázek toho druhého.
- Zcela respektujeme černé linky předlohy a tím i samotného autora.
- Dítěti dáme samozřejmě svobodu odpovídající jeho věku a nehroutíme se, když přetahuje námi vytvořenou omalovánku.
Co budeme kreslit?
Záleží čistě na vás a vašem dítěti. Osobně se radši vyhýbám figurálním a reálným motivům a vedu námět k abstraktní tvorbě, například k mandalám. Někdy může být výchozím bodem opravdu jen čmáranice, kterou pak vybarvíte.
Ani já jsem se nevyhnula období, kdy jsem kreslila na přání omalovánky princezen. Ale vždy jsem se snažila, aby to byl oboustranně výměnný proces – aby i pro mě byla namalovaná princezna.
Ty to máš ale hezčí!
Samozřejmě, že přijde téma toho, kdo maluje lépe a krásněji. V tomto okamžiku je důležité, aby vy jako rodiče jste v obrázku viděli hodnotu. Abyste ho vnitřně oceňovali a nebrali jako samozřejmost, co se na papíru objeví. Pro dítě je kreslení proces učení a objevování toho, jak můžeme zobrazovat okolní svět.
Argumenty, které používám já, když se dceři zdá, že můj obrázek je lepší, jsou:
Ale já kreslím na rozdíl od tebe už 35 let a je jasný, že za tu dobu jsem se něco naučila a udělala pokrok. Je to cesta, na které se člověk vyvíjí a zlepšuje. A je to jako ze vším – je třeba trénovat a zkoušet to s odvahou znovu a znovu.
Obdivuji s jakou lehkostí kreslíš cokoliv, co tě napadne. Taky bych si přála mít takovou odvahu a neřešit to!
Právě tím, že kresbu dítěte “povýšíme na omalovánku” dítě v tvorbě velmi podporuje a dodává mu sebevědomí. Něco, co samo vytvořilo, má další smysl. Rodiči se líbí a je ochoten tomu věnovat svou energii a čas. Zároveň rodič citlivým použitím barev může opravdu z čmáranice vytvořit nádherné dílo, což dítě ještě víc povzbudí, protože cítí, že i ono má na té kráse podíl.
Takto krok po kroku můžete kultivovat své výtvarné vyjadřování, vzájemně se inspirovat a těšit se ze společné činnosti.
Maja
Skvelé napísané. Dcéra má obdobie, že kreslí omaľovánky.
Čo však s tým, keď sa rozčuľuje, že to nie je podľa jej predstáv? Keď sa jej nedarí? Vety typu, že má trénovať,… Že je to pekné, dokonca oveľa krajšie, ako kreslila pred polrokom, … A podobne, nemajú pre ňu žiadnu cenu.