Toto jsou slova Kateřiny Prášilové, absolventky online kurzu Tvoříme společně. Co jí kurz přinesl a jak obohatil její přístup k domácímu tvoření, si můžete přečíst v tomto rozhovoru. Článek je doplněn fotografiemi Kateřiny, které ilustrují její kreativní počínání s dcerou.

Katko, můžete se čtenářům krátce představit?

Jmenuji se Kateřina Prášilová a mám jednu téměř čtyřletou úžasnou dceru, která má trošku těžší cestu životem. A mou cestou je být jí nyní každodenní oporou při její onkologické léčbě. V rámci možností spolupracuji s rozvojovou školkou ŠKOLIČKA U BUDULÍNKA, kde děti seznamuji s bylinkami a aromaterapií. Při této činnosti se snažím zapojit co nejvíce jejich smyslů. Pomocí prožitku a zábavy jim pomáhám poznávat tyto zázraky přírody.

Jaký je váš osobní vztah k výtvarnému tvoření?

Sama jsem se setkala s více přístupy k tvorbě. Na základní i střední škole mi byla dávána relativní volnost v tvorbě. Nebyla jsem ohraničena časem a ani nijak zvlášť v tvoření, mohla jsem zpracovávat téma jiným způsobem nebo i několik hodin. Nemusela jsem být ve škatulce s ostatními.

Zato na ZUŠ při studiu výtvarného oboru jsem se setkala s úplně s jiným přístupem. Byť jsme se mohli naučit mnohé a vyzkoušet více technik, i přesto postoj a jednání vyučující odradil nejednoho nadaného žáka. I já postupem času navštěvovala hodiny více z povinnosti než z lásky k tvorbě.

Poznala jsem však také zážitkovou pedagogiku, která mě naprosto uchvátila. Fascinuje mě, co vše s námi dokáže udělat prožitek, jakou hloubku a rozvoj pro nás může mít.

Má smysl absolvovat kurz o tvoření s dětmi, když všude na internetu je tolik nápadů zdarma? Co vás vedlo k tomu se do online kurzu Tvoříme společně přihlásit?

Již delší dobu jsem občas prohlížela vaše příspěvky na facebookových stránkách a vytvořená díla se mi velmi líbila. Byla jiná. Byla v nich volnost a svoboda projevu. Zajímavé materiály.

Obrazy měly osobitost a kreativitu. Bylo v nich vlastní vyjádření dítěte, dle jeho citu, vidění a fantazie. Šlo o úplně jiné tvoření, než běžně všude vídáme.

Online kurz vyšel právě v době, kdy jsem řešila, jak rozvíjet dceru doma, jaké aktivity nabídnout, když nemůže navštěvovat větší kolektivy a ani školku. Věděla jsem z vlastního poznání, že práce s prožitkem je opravdu úžasná, že rozvíjí dovednosti i vlastní osobnost.

A zajímalo mě, co se skrývá za vaším přístupem, jak toto umíte nabídnout dětem. Jaké a jak použít materiály, příběhy a motivace. Chtěla jsem tvořit s dcerou s prožitkem a objevit nové možnosti.

Objevila jste díky kurzu nějakou výtvarnou techniku, která vás nadchla?

Mně se líbily všechny techniky, ale pro nás byl nejzásadnější monotyp, tvořivá hra s barvou a různé otisky na papíry rozmanitých barev i velikostí. Právě tato aktivita dceru na začátku oslovila a odstartovala ji ke kreativnímu tvoření. Neustále se k této technice ráda vrací.

Velký podíl na zamilování se do této techniky tvořila i správná volba barev, které jsme také objevily díky online kurzu Tvoříme společně. IKEA barvy určené přímo k malbě z tuby jsou u nás nejoblíbenější stejně jako monotyp.

Vystupujete jen v podpůrné roli, nebo se někdy necháte zlákat a malujete společně s dcerou?

Tak od každého kousek. Občas tvoříme dílo společně, někdy každá své a jindy sloužím jen jako pomocná ruka a brzda, abychom třeba neskončily po kotníky v barvách.

Změnil se nějak váš pohled na dětskou tvorbu?

Určitě, poznala jsem, že je opravdu pro děti důležité tvořit s prožitkem, svobodně, rozvíjet svou kreativitu a fantazii. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jak tvoří děti třeba ve školce nebo v nějakých kroužcích a jak je to v tomto brzkém věku ovlivní. Samotnou by mě už teď asi nenapadlo takto vyrábět a malovat.

Co považujete za největší přínos kurzu?

Velmi mě překvapilo, že už ve věku kolem tří let dcera něco nechtěla tvořit. Doprovázela to slovy, že to neumí, že to nezvládne. Volně se pustit do tvorby byl docela problém.

Ale díky kurzu se postupně víc a víc objevovala její kreativita, sama si říká o tvoření i s čím chce pracovat. Již nemá ostych sáhnout do barvy.

Velkou roli v tom hrají motivace a hry při tvoření. Vidím velký rozdíl, když tvoříme s hrou či nějakou motivací, nebo bez ní. Dcera má vždy volnost v tvorbě. Nepředkládám jí žádné předlohy, jde čistě jen o její tvoření.

Kateřino, děkuji moc za váš čas, který jste rozhovoru věnovala a přeji mnoho radosti při společné tvoření!

Zaujal vás článek? Je vám tento přístup ke tvoření blízký? Chcete svým dětem také zprostředkovat tvoření s prožitkem? Ráda vás uvítám v online ateliéru pro rodiče, kteří si chtějí tvoření s dětmi užívat. Přidejte se zde