Vyhledávat

Mě ale patlání fakt nebaví…

Osobně tvořím s dětmi proto, že je mi tento způsob vyjadřování blízký. Baví mě vymýšlet náměty, kombinovat nejrůznější techniky, sledovat proces a pak ho dokumentovat. Ale chápu, že každý jsme nastavený jinak. Co když zrovna vy máte k barvám, tvoření a patlání odpor a vůbec vám to nedává smysl? Je třeba vůbec v takovém případě překračovat svou komfortní zónu?

Co se děje, když malé děti malují velké obrazy?

Pro někoho je malování barvami s dětmi relaxační chvilka, pro jiného představa pekla. V některých okamžicích to může být o každého kousek. A záleží dost na nás dospělých, čemu dáme pozornost. Dokáži se během tvoření uvolnit nebo jsem stále očekávám nějakou barevnou katastrofu? Pojďte společně se mnou nahlédnout, jak to vypadá v praxi.