Jak namalovat koně?

Nakreslit, namalovat nebo vymodelovat koně je velká výzva. Jezdecké sochy patří oprávněně k těm nejnáročnějším. Ne každý umělec si na ně troufne. Natož pak dítě… A co teprve rodič či pedagog!
Nejjednodušší je sáhnout po líbivé omalovánce a tím se vyhnout zklamání na mnoha stranách.
Ale jde to i jinak. Chce to mít důvěru ve schopnosti dítěte i své vlastní průvodcovské dovednosti. Nenaskočit na prvotní dětské vzdychání: „Mě to nejde…já to neumím… to nedokážu…“

„Povídaly jsme si o místě, kam chodíme koukat na koníky a Tonča ráda maluje mapy…takže tuší namalovala ještě jednoho koně (vpravo dole) a cesty….modré je voda pro ně..zelené tráva…nahoře jsou červené stonky a žluté kvítky…u kreslení jsme si hrály s figurkama jakože papají travičku, pijou vodu, koupou se v ní a tak…prožitek prostě…“

Ve skupině Tvoříme s prožitkem jsme vyhlásila tvořivou výzvu. Nebo také by se dalo říct soutěž. Nehodnotila jsem ale “ nejkrásnější“ obraz. Naopak. Do losování o ceny byli zapojeni všichni, kteří měli odvahu a chuť se zúčastnit.

Z velkou radostí jsem sledovala v komentářích přibývající obrázky. Tolik spontánnosti, hravosti a fantazie. Na takové obrázky mě baví se koukat. Nakonec se jich sešlo kolem stovky. Vybrala jsem jen pár z nich pro ilustraci, jak může takové tvoření s prožitkem vypadat. Doma či ve školce nebo škole.

Pod fotkou vždy najdete text, kterým rodiče či pedagogové doplnili svou fotografii.

Ušpiněné ruce, rozzářené oči a žádné pochybnosti

To je samozřejmě ideální stav. Dítě nadšené tvoření, velký formát a podporující rodič.

„My jsme se pustily do společné kresby fixou a domalovaly pastelem. Vždycky mě na malých dětech baví ta jejich důvěra ve své schopnosti…namalovat koně, když je člověku 3,5?…žádné pochybnosti o tom, že by to zvládla. Bavilo nás to obě.“

„Syn 2,5roku a první práce se suchým pastelem…“

Pozvěte dítě k tvoření jinak

Někdy se do kreslení či malování dítěti nechce. Nebo neví úplně, jak na to. V tom případě využijte některý z mých tipů. A uvidíte, že to půjde hned snadněji.

• Prohlédněte si obrázek, fotku koně.
• Nebo malujte jen tak „z hlavy“.
• Zahrajte si na koně – běžte na všechny čtyři, zatřeste vlasy jako hřívou, dejte si za kalhoty žíně z krepáků.
• Děti, osedlejte si své rodiče.
• Zazpívejte si píseň o koních.
• Vyjmenujte si všechny důležité součásti těla koně.
• Dejte dětem vybrat, čím a jak chtějí koně nakreslit.
• Rozhodněte se společně, zda bude kůň velký nebo malý a podle toho vyberte papír.
• Když to nepůjde na poprvé, zkuste to po druhé nebo potřetí.
• Udělejte si z toho legraci a zkuste kreslit taky.

„Povídali jsme si o Martinovi, načež si děti začaly hrát na rytíře, kteří jezdí na koních a zpívaly písničky, které vůbec o koních nebyly. Pak jsme malovali koně. Syn, 2 roky, temperami a dcerka, 4 roky, fixou a vodovkama, vybrali si sami. Moc je to bavilo….“

Nechte dětem jejich barevný svět

Často řešíme, zda dítě „kreslí správně“. Copak existuje červený sníh? V dětské fantazii možná ano. Nebo jen má prostě teď neodolatelnou chuť použít červenou barvu a nesvázáno konvencemi si to dovolí.

„Musela jsem překonat sebe samu, abych jí do toho nekecala a nechal ji to dělat úplně samostatně, včetně červeného sněhu Nakonec z toho bylo parádní hodinové tvoření…“

Nikde není psáno, že musíme trvat na realistickém zobrazení koně. Čím je dítě menší, tím víc se můžeme soustředit na jiné „kvality“ koně. Dáme více pozornosti smyslům a dojmu z koně.

„U nás tvorba na téma kůň. Mála (3r) byla smutná, že neví, jak nakreslit koně. Tak jsem to vzala odjinud. Červená a žlutá barva rozčesána hřebenem (hřebelcovali jsme koně) a pak jsme dělali obtisk kopit koníka z lega (přidal se i tygr a slepice ). Žádné velké umění ale malá si tvorbu a následné koupání zvířátek moc užila.“

Silvie se svými dcerami je účastnice mého Online ateliéru pro rodiče s dětmi a vůbec nevadí, že její mladší dceři je jen 1,5. Silvie dokáže najít způsob, aby i takové malé batole mohlo zažívat radost z tvoření a užívat si materiál všemi smysly. A taky se nebojí tvořit i z takových materiálů jako je keramická hlína.

Někdy se mě rodiče ptají, jak s dětmi tvořit. Že to neumí a nikdy neuměli. Možností je celá řada. Nejosvědčenější cesta je pustit se do tvoření společně s dětmi. Jako parťák. Prostě tvoříte opravdu společně. Každý svůj obraz. Nejlépe, jak v ten okamžik dokážete a radujete se z toho.

I ve škole to jde bez šablon!

Děkuji za sdílení i paním učitelkám ze základní školy, které se nezaleknou obtížných námětů a podporují děti v autentickém sebevyjádření. Pro dítě je nesmírně cenné, když ví, že je mu důvěřováno, že takovou výzvu zvládne.

Ještě jednou všem děkuji za to, že se účastnili této tvůrčí výzvy a dokázali, že kůň může mít mnoho podob a způsobů výtvarného ztvárnění. Neexistuje jeden správně nakreslený. Jejich tolik, kolik je autorů. A v tom je tkví kouzlo dětského i dospělého výtvarného projevu.

Je vám tento přístup sympatický, ale stále netušíte, jak dítě podpořit, aby s lehkostí, hravostí a svobodně tvořilo? Přihlaste se na webinář ZDARMA Svatomartinské tvoření s prožitkem.