Vyhledávat

Dej mi napít své lásky aneb kouzelný čaj pro rodiče a děti

Protože se blíží svátek Sv. Valentýna, přináším vám jeden námět ke společnému tvoření. Tvoření všeho druhu, ať už drobné rukodělné práce nebo malování na nejrůznější témata, může být dobrým prostředkem pro relax, zklidnění či pro posílení vzájemného vztahu a sebepoznání mezi rodiči a dětmi. Když vás můj nápad zaujme, můžete se přihlásit do celého týdne srdíčkového tvoření zdarma.

Smyj to, co neslouží – obrazně i doslova

Naše obrazy pro nás mohou být cenným zdrojem sebepoznání. A to nejen jako výsledné artefakty. Často se to nejdůležitější odehraje v průběhu samotné tvorby. V tomto článku bych vám ráda popsala, jak můžete pracovat s arteterapeutickou technikou “akčního akvarelu” neboli smejvákem. Techniku si můžet vyzkoušet sami nebo společně se svými dětmi. Ilustracemi k technice jsou mé vlastní obrazy vytvořené v průběhu posledních deseti let.

Co se ukrývá za poselství ve vašem vlastním obrazu?

Věděli jste, že řada výtvarných technik dokáže najít své uplatnění nejen u dětí, ale i u dospělých? A i když máte pocit, že neumíte malovat či kreslit, můžete vytvořit obraz, který vás plně uspokojí? A nejen to. Zároveň pro vás může mít nějaké poselství či zprávu. Stačí jen vědět, jak na to. V tomto článku bych s vámi chtěla sdílet, jak jsem využila jednoduchou výtvarnou techniku při tvoření s dospělými. Čeká vás návod, jak si ji můžete vyzkoušet doma, buďto sami nebo se svými dětmi.

Tvořme spolu zvesela

Reportáž z interaktivní výtvarné dílny pro rodiče a děti

Před několika lety jsem byla oslovena Bránou k dětem, abych vedla výtvarnou dílnu pro děti a rodiče v rámci oslav 8. výročí prodejny. Protože jsem měla zcela volnou ruku, pojala jsem to trochu netradičně. Chtěla jsem rodičům i dětem dopřát možnost zažít spolu legraci, blízkost, netradiční komunikaci a pohodové tvoření ve dvojici, kde nejde ani tak o výsledek, ale o to být spolu “tady a teď” trochu jinak, než jsme zvyklí za běžného provozu.

Mě ale patlání fakt nebaví…

Osobně tvořím s dětmi proto, že je mi tento způsob vyjadřování blízký. Baví mě vymýšlet náměty, kombinovat nejrůznější techniky, sledovat proces a pak ho dokumentovat. Ale chápu, že každý jsme nastavený jinak. Co když zrovna vy máte k barvám, tvoření a patlání odpor a vůbec vám to nedává smysl? Je třeba vůbec v takovém případě překračovat svou komfortní zónu?